Konečná

R.I.P.

Věčná je silná...

Červenec by mohl nést přízvisko "cesta do pekla a zpět". Housenky, mšice, divný hmyz, přesun na chodbu a nadměrné hnojení, to všechno se zasloužilo o nechtěnou bezplatnou jízdenku Věčné do pekla. Naštěstí dojela zase zpět, z nádraží (chodby) jsem ji donesl na balkon a přesadil do hnojivy nekontaminované půdy... Obdivuji její vitalitu!

Neveselo mi je

Po té, co jsem nechal Věčnou okusovat hnusnými housenkami přišly další pohromy... Objevily se nějaké divné mušky a mšice, obé rozhodně krásné lípě neprospívalo, listy začaly chřadnou, vadnout a vůbec Věčná vypadá nějak nemocně. Z části za to jistě může umístění na balkoně, kde je bohužel vystavena škůdcům z nedalekých stromů, třeba deset metrů vzdálené bezejmenné lípy. Moje snaha o periodické likvidování škůdců vyzněla do prázdna a tak jsem se odhodlal k hloupému kroku, přesunul jsem Věčnou na chodbu za otevřené okno... Bohužel, jak asi tušíte, přesun ji udělal ještě hůř než škůdci a tak jsem ji neradostně po pár dnech stěhoval zpět. Věřím že je dostatečně silná a že si nakonec se všemi problémy poradí sama...

Evoluce vs. já - 1:0

Za normálních okolností bych pěl ódy na evoluci, ale vzhledem k tomu, jak mně vyprášila kožich, tak to pro tentokráte neudělám. Za jeden z produktů zmiňované evoluce lze považovat mimikry, které mě nepřestávají fascinovat při každém setkání... Během toho dne to bylo podruhé. Poprvé zajíci, kteří byli na poli téměř neviditelní, alespoň do okamžiku, než se pohnuli. Což mi pro změnu připomnělo, že někde hluboko v nás stále dřímají geny lovců, jejichž zrak upoutá, více než cokoliv jiného, pohyb.

Tím si také vysvětluji, že jsem na to promyšlené zlo ve jménu evoluce přišel tak pozdě. Druhým vysvětlením však může být i moje nedůslednost v péči o Věčnou :-( Nechal jsem se uchlácholit jejím zdánlivým prospěchem a považujíc ji za velkou a nezranitelnou, nevěnoval sem jí dostatek pozornosti.

Že měla, Věčná, pár lístku děravých a okousaných, jsem si nemohl nevšimnout, vždyť se vídáme každý den. Ve své naivitě jsem usuzoval na existenci protivného hmyzu, který si přiletí na můj balkon a s klidem si ukousne kousek lípy. Nevzdělanec! Při odpolední návštěvě mé milé jsem s hrůzou objevil větvičku, která nebyla větvičkou! Na detailních fotografiích je více než nápadná, ale ve skutečnosti byla téměř neviditelnou...

Popadla mě zlost, zlost na sebe sama, že jsem dovolil proradnému organismu hodovat na překrásné Věčné, pojídat ji za živa :-( Bohu díky (žel) v sobě nenosím zřejmě dostatek zvrhlosti, abych hnusné nenasytné housence připravil obřadnou a bolestivou (nedbaje na její nervovou soustavu) smrt.

Po sprovodění ze světa jsem běžel věčné dobít baterky, vyčistil jsem její lístky od pilu borovic, aby se jí lépe dýchalo a pro jistotu jsem jí ještě jednou prohlédl. Nenašel jsem však žádné další nebezpečí. Když už jsem se rozhodl odejít, spatřil jsem pohyb. Odporný padouch se prozradil, další neviditelná housenka se stala viditelnou, udělala chybu a zaplatila cenu nejvyšší! A mě vyděsila svojí schopností maskovat se, kolik jich ještě bude? :-(

Ale té lípy se nevzdám!

Jaro přišlo a s ním mráz

Jsem rád, že jsem se nenechal zviklat a neodstranil jsem komplet zazimování s prvními náznaky jara, přišel totiž sníh a mráz... Je pravdou, že pupeny se pomalu začínaly zelenat a vůbec si Věčná zasloužila příležitost napít se po dlouhé zimě... Odstranil jsem tedy aspoň horní zateplení, které bylo položeno na hlíně a zalil jsem ji. Přidal jsem jí i trochu živin a o několik dní později se rozhodl k radikálnímu zákroku (dokud nebyla ještě zcela probuzena ze zimního spánku), větvičku, která se ne a ne srovnat, jsem drze zkrátil tak, aby budoucí koruna byla aspoň lehce symetrická a vyvážená jako celý strom. Uvidíme k čemu to povede, každopádně pupeny se zelenají více a více, čekám na první listy a nemohu se dočkat!

Zazimování Věčné

Čas pro zazimování se nezadržitelně blíží, takže si zopakujeme, cože je potřeba před prvními mrazy provést - důkladně zalít a následně zajistit nepromrznutí kořenového systému. Já se nakonec rozhodl pro kombinaci nevzhledných a ještě nevzhlednějších materiálů. Místo plánovaného velkého dřevěného koflíku s čtvercovou podstavou jsem využil různé materiály, co dům, respektive sklep, dal. Od studeného balkonu jsem Věčnou odizoloval tlustým polystyrenem, na něj jsem položil plastovou folii, která by měla zabránit případnému promočení kartonové krabice od mikrovlnky, která se stala hlavním korpusem zazimovací lipové budky :-) Volný prostor v krabici jsem zaplnil igelitovými pytly vyplněnými podšívkovinou. Okolo papírové krabice jsou další polystyrenové dílce, které co nevidět budou nahrazeny pořádnými polystyrenovými bloky, zbytek bude utěsněn jutovými pytli, do kterých možná zabalím i samu Věčnou, dostane zimní večerní toaletu :-)

Nezvykle zelené pupeny a řešení otázky "kam s ní"

Je překvapující, jak jsou některé pupeny, Věčné, zelené, jako by se právě chystaly rozevřít a světlo světa by měly spatřit nové listy... No uvidíme, co z nich vzejde. S radostí vám všem a především sobě musím oznámit, že můj včerejší nápad se ukázal být životaschopný... V otázce "kam s ní" jsem postoupil několika mílovými kroky kupředu. Kde by mi mohli lépe pomoci než na akademické půdě, že? Proto jsem nelenil a v trochu nepochopitelný páteční čas - 15h jsem vytočil jedno z miliónu čísel na Mendlovu lesnickou a zemědělskou univerzitu... I přes ujištění, že by mi někdo pomohl, ale asi těžko v pátek odpoledne, kdy tam skoro nikdo není, se nakonec paní podařilo sehnat zaměstnance, který mi byl ochoten poradit s mým dilematem. Ani mě moc nepřekvapilo, že jsem dostal odpověď stejnou, kterou jsem již jedenkráte slyšel a to od rodičů... Nedívejte se na to, jako na projev nedůvěry, vím že vypěstují mnohé a důvěřuji jim, nicméně lípu nikdo z nich nepěstoval a já si nemohl dovolit již žádný další exces podobný předchozí dvouleté hibernaci, proto jsem se obrátil na odborníky na slovo vzaté. Možná vám dlužím ještě tu odpověď, kterou jsem byl obdarován. Vesměs se nabízejí dvě řešení, jak by lípa v koflíku měla přezimovat:

1. Samotnou popř. i s koflíkem ji zahrabat do země. V Brně příliš mnoho půdy nevlastním a trochu se obávám možnosti fyzické likvidace Věčné nějakým živým škůdcem, takže bych ji zřejmě musel převézt na Vysočinu a umístit ji do skleníku. Ale co si budeme povídat, stromy asi úplně tak neocení velké cestování, mám za to, že jim to není zrovna vlastní...
2. Vložit koflík do koflíku většího a pořádně ho obalit hadry případně nějakou izolací (třeba slámou). Toto řešení preferuji, nemusím s lípou nějak zásadně hýbat, budu jí stále nablízku, mohu ji kontrolovat a obdivovat... Takže žádné meškání, mrazy jsou za dveřmi, vzhůru na shánění izolace a většího koflíku!

Z předešlého je asi zřejmé, že základním předpokladem pro úspěšné přezimování stromu je udržet kořenový systém v rozumné teplotě, tak aby nevymrzl...