Věčná je silná...

Červenec by mohl nést přízvisko "cesta do pekla a zpět". Housenky, mšice, divný hmyz, přesun na chodbu a nadměrné hnojení, to všechno se zasloužilo o nechtěnou bezplatnou jízdenku Věčné do pekla. Naštěstí dojela zase zpět, z nádraží (chodby) jsem ji donesl na balkon a přesadil do hnojivy nekontaminované půdy... Obdivuji její vitalitu!

Neveselo mi je

Po té, co jsem nechal Věčnou okusovat hnusnými housenkami přišly další pohromy... Objevily se nějaké divné mušky a mšice, obé rozhodně krásné lípě neprospívalo, listy začaly chřadnou, vadnout a vůbec Věčná vypadá nějak nemocně. Z části za to jistě může umístění na balkoně, kde je bohužel vystavena škůdcům z nedalekých stromů, třeba deset metrů vzdálené bezejmenné lípy. Moje snaha o periodické likvidování škůdců vyzněla do prázdna a tak jsem se odhodlal k hloupému kroku, přesunul jsem Věčnou na chodbu za otevřené okno... Bohužel, jak asi tušíte, přesun ji udělal ještě hůř než škůdci a tak jsem ji neradostně po pár dnech stěhoval zpět. Věřím že je dostatečně silná a že si nakonec se všemi problémy poradí sama...

Evoluce vs. já - 1:0

Za normálních okolností bych pěl ódy na evoluci, ale vzhledem k tomu, jak mně vyprášila kožich, tak to pro tentokráte neudělám. Za jeden z produktů zmiňované evoluce lze považovat mimikry, které mě nepřestávají fascinovat při každém setkání... Během toho dne to bylo podruhé. Poprvé zajíci, kteří byli na poli téměř neviditelní, alespoň do okamžiku, než se pohnuli. Což mi pro změnu připomnělo, že někde hluboko v nás stále dřímají geny lovců, jejichž zrak upoutá, více než cokoliv jiného, pohyb.

Tím si také vysvětluji, že jsem na to promyšlené zlo ve jménu evoluce přišel tak pozdě. Druhým vysvětlením však může být i moje nedůslednost v péči o Věčnou :-( Nechal jsem se uchlácholit jejím zdánlivým prospěchem a považujíc ji za velkou a nezranitelnou, nevěnoval sem jí dostatek pozornosti.

Že měla, Věčná, pár lístku děravých a okousaných, jsem si nemohl nevšimnout, vždyť se vídáme každý den. Ve své naivitě jsem usuzoval na existenci protivného hmyzu, který si přiletí na můj balkon a s klidem si ukousne kousek lípy. Nevzdělanec! Při odpolední návštěvě mé milé jsem s hrůzou objevil větvičku, která nebyla větvičkou! Na detailních fotografiích je více než nápadná, ale ve skutečnosti byla téměř neviditelnou...

Popadla mě zlost, zlost na sebe sama, že jsem dovolil proradnému organismu hodovat na překrásné Věčné, pojídat ji za živa :-( Bohu díky (žel) v sobě nenosím zřejmě dostatek zvrhlosti, abych hnusné nenasytné housence připravil obřadnou a bolestivou (nedbaje na její nervovou soustavu) smrt.

Po sprovodění ze světa jsem běžel věčné dobít baterky, vyčistil jsem její lístky od pilu borovic, aby se jí lépe dýchalo a pro jistotu jsem jí ještě jednou prohlédl. Nenašel jsem však žádné další nebezpečí. Když už jsem se rozhodl odejít, spatřil jsem pohyb. Odporný padouch se prozradil, další neviditelná housenka se stala viditelnou, udělala chybu a zaplatila cenu nejvyšší! A mě vyděsila svojí schopností maskovat se, kolik jich ještě bude? :-(

Ale té lípy se nevzdám!

Jaro přišlo a s ním mráz

Jsem rád, že jsem se nenechal zviklat a neodstranil jsem komplet zazimování s prvními náznaky jara, přišel totiž sníh a mráz... Je pravdou, že pupeny se pomalu začínaly zelenat a vůbec si Věčná zasloužila příležitost napít se po dlouhé zimě... Odstranil jsem tedy aspoň horní zateplení, které bylo položeno na hlíně a zalil jsem ji. Přidal jsem jí i trochu živin a o několik dní později se rozhodl k radikálnímu zákroku (dokud nebyla ještě zcela probuzena ze zimního spánku), větvičku, která se ne a ne srovnat, jsem drze zkrátil tak, aby budoucí koruna byla aspoň lehce symetrická a vyvážená jako celý strom. Uvidíme k čemu to povede, každopádně pupeny se zelenají více a více, čekám na první listy a nemohu se dočkat!