Zazimování Věčné

Čas pro zazimování se nezadržitelně blíží, takže si zopakujeme, cože je potřeba před prvními mrazy provést - důkladně zalít a následně zajistit nepromrznutí kořenového systému. Já se nakonec rozhodl pro kombinaci nevzhledných a ještě nevzhlednějších materiálů. Místo plánovaného velkého dřevěného koflíku s čtvercovou podstavou jsem využil různé materiály, co dům, respektive sklep, dal. Od studeného balkonu jsem Věčnou odizoloval tlustým polystyrenem, na něj jsem položil plastovou folii, která by měla zabránit případnému promočení kartonové krabice od mikrovlnky, která se stala hlavním korpusem zazimovací lipové budky :-) Volný prostor v krabici jsem zaplnil igelitovými pytly vyplněnými podšívkovinou. Okolo papírové krabice jsou další polystyrenové dílce, které co nevidět budou nahrazeny pořádnými polystyrenovými bloky, zbytek bude utěsněn jutovými pytli, do kterých možná zabalím i samu Věčnou, dostane zimní večerní toaletu :-)

Nezvykle zelené pupeny a řešení otázky "kam s ní"

Je překvapující, jak jsou některé pupeny, Věčné, zelené, jako by se právě chystaly rozevřít a světlo světa by měly spatřit nové listy... No uvidíme, co z nich vzejde. S radostí vám všem a především sobě musím oznámit, že můj včerejší nápad se ukázal být životaschopný... V otázce "kam s ní" jsem postoupil několika mílovými kroky kupředu. Kde by mi mohli lépe pomoci než na akademické půdě, že? Proto jsem nelenil a v trochu nepochopitelný páteční čas - 15h jsem vytočil jedno z miliónu čísel na Mendlovu lesnickou a zemědělskou univerzitu... I přes ujištění, že by mi někdo pomohl, ale asi těžko v pátek odpoledne, kdy tam skoro nikdo není, se nakonec paní podařilo sehnat zaměstnance, který mi byl ochoten poradit s mým dilematem. Ani mě moc nepřekvapilo, že jsem dostal odpověď stejnou, kterou jsem již jedenkráte slyšel a to od rodičů... Nedívejte se na to, jako na projev nedůvěry, vím že vypěstují mnohé a důvěřuji jim, nicméně lípu nikdo z nich nepěstoval a já si nemohl dovolit již žádný další exces podobný předchozí dvouleté hibernaci, proto jsem se obrátil na odborníky na slovo vzaté. Možná vám dlužím ještě tu odpověď, kterou jsem byl obdarován. Vesměs se nabízejí dvě řešení, jak by lípa v koflíku měla přezimovat:

1. Samotnou popř. i s koflíkem ji zahrabat do země. V Brně příliš mnoho půdy nevlastním a trochu se obávám možnosti fyzické likvidace Věčné nějakým živým škůdcem, takže bych ji zřejmě musel převézt na Vysočinu a umístit ji do skleníku. Ale co si budeme povídat, stromy asi úplně tak neocení velké cestování, mám za to, že jim to není zrovna vlastní...
2. Vložit koflík do koflíku většího a pořádně ho obalit hadry případně nějakou izolací (třeba slámou). Toto řešení preferuji, nemusím s lípou nějak zásadně hýbat, budu jí stále nablízku, mohu ji kontrolovat a obdivovat... Takže žádné meškání, mrazy jsou za dveřmi, vzhůru na shánění izolace a většího koflíku!

Z předešlého je asi zřejmé, že základním předpokladem pro úspěšné přezimování stromu je udržet kořenový systém v rozumné teplotě, tak aby nevymrzl...

Na zimu spoutaná nezůstane

...svoboda svědčí nejen lidem, proto jsem se rozhodl dále netrápit Věčnou okovy (provazy) :-) Uvidíme jakým směrem se vydá... Já si zatím během zimy několikrát položím téměř filozofickou otázku, nakolik že je rozumné zasahovat do růstu Věčné, zda ji ponechat svobodu nedozírného obzoru či se ji pokusit opatrně a zlehka nasměřovat v jejím vývoji. Možná se i poradím s její kojnou. Také jsem zbavil Věčnou nechutného plevele, který drze a bez úcty cizopasil na její půdě (budiž mu za to odměnou věčné zatracení, zatracení v koši, popelnici a pak nejlépe v plameni). To jsem si trochu zapřeháněl, ale plamen je mi dobrým odrazovým můstkem pro položení si otázky, kam nastěhuji lípu přes zimu. A jak si otázku položil, tak ji sám i zvednu :-) Právě mě to napadlo, ale o tom až příště...

Zima zvolna přichází

Listopad, listy opadaly, zima je za dveřmi... Mimochodem, delší dobu, asi tak od posledního zápisku na blogu, bydlí lípa ve větším koflíku (žádný větší už doma opravdu nemám). Ten plevel je ostuda, co nejrychleji s tím něco udělám. Přijde mi srandovní psát něco, copak si objednám zahradníka nebo jak?

Po návratu z Beskyd

Stále svázaná a možná ji čeká jedno přesazení těsně před zimou... Zvládne to, věřím jí!

Šlechtitelský zásah aneb na chvíli svázaná

Někdo to udělat musel :-)

Po návratu z USA

Během necelých dvou měsíců za mořem vyrostla lípě nová velká dlouhá větev, asi to bude chtít nějaký zásah... :-)

Před odjezdem do USA

Nové větvičky :-)

Před odjezdem do Alp

Listy rostou a sílí :-)

Tmavne, tak to má být

Je milé pozorovat, jak se Věčná začíná chovat normálně, mladé světle zelené listy postupně tmavnou, byť se zpožděním, ale přeci... Navíc to vypadá, že přísun listů nekončí :-)

Nové listy - nové naděje

Hnojíš, hnojím, hnojíme...

Ano, pohnojit dokážu mnohé a téměř dokonale :-) Takže uvidíme, jak to prospěje lípě.

Žije, roste a snad i prospívá

Stav chvíli před přihnojením Kristalonem Start.

Listy, první listy!

A je to tu, z rozevírajících se pupenů vykukují první listy :-) Juchůůů!

Klinická smrt, návrat domů, stěhování, nový domov, resuscitace

Bídák, tak by tento příspěvek mohl začít i skončit. Jenže v životě je máloco, pakli-že vůbec něco, tak jasné případně černobílé...

V Praze jsem se zavázal k pečlivé starosti o Věčnou lípu jako o dítě. Nerad bych se teď pouštěl do jakéhokoliv hodnocení své péče. Jedno je však jisté, od okamžiku, kdy jsem byl obdarován, se mé Věčné přítelkyni moc nedařilo. Ano, hibernací lze nejlépe pojmenovat stav ve kterém setrvala celé dva roky. Nevím, zda jí neprospívala moje (ne)péče nebo sama Praha stejně jako mně.

Přibližně po roce svého života se lípa přestěhovala a naše cesty se na mnoho měsíců rozešly. Já putoval do Brna, ona na Vysočinu nedaleko místa jejího původu. Svěřil jsem ji do dobrých rukou, do rukou, které jsou poctivé, pracovité a mají s pěstováním rostlin nemálo zkušeností. Avšak ani rukám mých rodičů se nepodařilo vyvést Věčnou lípu z věčného spánku. Navíc jejich řeči o tom, že se mám smířit s nejhorším mě ubíjely jako máloco.

Po devíti měsících v Brně jsem se rozhodl vzít její osud do svých rukou a nastěhoval jsem si jí k sobě. Nedlouho poté jsme se rozhodl pro několik radikálních kroků, jako přesazení do většího květináče, otrhání kořenového systému, důkladné očištění, násilné otevření vrcholového pupenu a krmení hořčíkem, který sám snídám.

Po několika dnech provázených každodenním zaléváním a kontrolou jsem objevil pučící pupeny, ze kterých se na svět derou první zelené listy. Věřím, že je to známka návratu do života. Marně teď přemýšlím, co jí prospělo nejvíce, co když se mýlím, co když za to nemohu vůbec já, co když je to třeba jen blízkost její kojné.