Možná jsem neskákal do stropu jako v dvaadevadesátém, když jsme pod stromečkem našel svůj první počítač (Didaktik M), možná moje oči nezářily jako v dětských letech, když jsem dostal Lego nebo autíčko, možná jsem dokonce vypadal zaraženě. Dostal jsem totiž k narozeninám něco živého, něco co jsem nikdy nedostal, strom. Strom obestřený záhadou. První nápověda zněla tak neuvěřitelně, že jsem ji považoval téměř za nepravděpodobnou. Druhá nápověda mě definitivně zavedla do temných tenat permutací, které nebyla má hlava sto rozluštit... Nezbylo než kapitulovat a nechat se poddat! To co jsem vyslechl, mě šokovalo natolik, že na mě jen stěží šlo poznat, že jsem právě dostal nejlepší dárek v životě.
Ten strom není jen tak ledajaký strom. Ten strom je totiž lípa, lípa s neobyčejným rodokmenem. Je totiž potomkem Zpívající lípy, jednoho z největších a nejstarších stromů v naší vlasti. Pokud doplním ještě informaci, že Zpívající lípa je můj zamilovaný strom, tak možná pomalu začnete chápat, jak cenný dar jsem obdržel. Nicméně, asi bych měl zdůraznit, že tyto skutečnosti tvoří jen zlomek toho, proč si ho tak cením. Dokonce i kdybych se zde rozepsal o náročnosti vypěstování lípy ze semene, nebo snad o neskutečné cestě tajemné kouzelnice na karbonové krásce z Itálie, stěží by kdo docenil hodnotu toho daru. To ani nikdo nemůže, protože bez mých vzpomínek a dalších konotací, které jsou spolehlivě uzamčeny v mé hlavě je to zkrátka nemožné...
V tuto chvíli nezbývá než se začít pečlivě starat o toto "dítě" a pokusit se provést ho dětstvím a vypěstovat z něj silný strom, který budou moci obdivovat další lidská pokolení. Zároveň se tak nějak nezávazně zavazuji heslem "postav dům, zasaď strom"!
Abych nezapomněl, budiž zvána Věčnou lípou...
Žádné komentáře:
Okomentovat